Mužsko-ženské rozdíly jsou fascinující. Společně dokáží utvořit překrásný smyslný celek. Někdy nám naopak působí komplikace, ale díky jejich překonávání můžeme společně růst. Snad ani nemusím říkat, že na to abychom mohli jít společnou cestou spokojeně, žít spolu a nejen přežívat vedle sebe, k tomu potřebujeme vzájemný respekt a podporu. Nejednou se i nám stalo, že jsme z této společné cesty sešli a znovu se zas k sobě přibližovali a hledali stejný směr, abychom mohli jít ruku v ruce.
Už jdeme společnou cestou ruku v ruce
Daří se nám skloubit rodinný život a práci. Otázka podnikání u nás byla velkým tématem a vypadalo to, že naše rozdílné postoje nikdy nesladíme. Začali jsme mluvit o tom, že projekty, které vytváří ženy jsou láskyplné, intuitivní, ale potřebují i tu mužskou energii - nejčastěji v podobě technické a ekonomické podpory. Tak jsme zjistili, že se navzájem potřebujeme nejen jako manželé, rodiče, milenci, ale i jako podnikatelé. Rozhodla jsem se pro vás vyzpovídat svého manžela Pavla, se kterým společně připravujeme otevření
Brány k dětem v Olomouci. O mně už toho mnohé víte. Nyní je čas se podívat, kdo ještě za tímto projektem stojí, bez koho by to nešlo.
Otázky pro mého muže
O čem jsi v životě snil? Můj největší sen byl postavit si nádherný dům svých snů a mít úžasnou rodinu, se kterou v tomto domě budu žít. Na jaře jsem si tento sen splnil. Dokonce se mi podařilo, že jsem svoji ženu s druhorozeným synem rovnou z porodnice vezl do nového domu. Přesto všechno jsem se necítil ve své kůži. Vždyť bych měl být šťastný, ale nešlo to. Teprve později jsem si uvědomil, co to pro mě znamená, když vlastně nejsem doma se svou rodinou, ale nevěděl jsem jak to změnit. Je velice těžké žít, pokud si splníte všechny své sny…
Teď je z Tebe táta na mateřské. Co jsi dělal před tím? Doslova od nevidím do nevidím jsem byl na stavbách.
Navrhoval jsem a realizovat interiéry. Na prvním místě byla práce, abych uživil rodinu. Ale na co jsou mé rodině peníze pokud s nimi vůbec nejsem. Vybudoval jsem si firmu, kde vydělám milion korun, ale jenom pokud jí obětuji milion hodin svého času.
Co se stalo, že jsi se rozhodl zůstat doma? Uvědomil jsem si své priority. Nechci promarnit dětství svých synů. Do práce jsem odcházel, když jste ještě spali a vracel jsem se, když jste byli opět už v posteli. A to nebylo správné. První tři roky života je období, kdy můžeme společně trávit hodně času, pak se ovšem může stát, že již mě budou potřebovat jenom jako “taxikáře” pro cestu do školy, ze školy, na kroužky, …
Ve společnosti převládá přesvědčení, že péči o děti nejlépe zajistí žena. Jak to zvládáš Ty? Bez problémů :-) Už při narození prvního syna
Matýska jsem se zapojoval do péče o něj, alespoň v čase, kdy jsem byl doma :-( Ale teď s druhým synem
Kubíkem je to úplně jiné. Děláme spolu téměř vše. Jediné v čem ženu nejsem schopný zastoupit je kojení. Těším se z každé chvíle co společně strávíme.
S Matýskem jsi trávil málo času a nyní s Kubíkem jsi od začátku jeho života. Možná máš s každým synem jiný vztah? Kluci jsou každý jiný. Dřív bych řekl, že práce mně neumožňovala se starat o Matýska, ale nyní přiznávám, že to bylo moje rozhodnutí. Měl jsem tendenci utíkat do práce.
Situace s Matýskem byla poněkud komplikovaná. Narodil se předčasně a měl dosti zdravotních komplikací. Nevěděl jsem co s tím, tak jsem raději šel do práce vydělávat peníze.
S Kubíkem jsem vztah navázal hned po porodu - užili jsme si bonding. Teď rád Kubíka nosím v nosítku. Matýsek nebyl kontaktní miminko, ale teď by si to rád vynahrazoval. Občas ho vezmu do šátku. Ráno vím, že najdu oba u nás v posteli a tak začíná náš den.
Vzpomínáš si na svoji reakci, když jsem Ti poprvé řekla, že bych chtěla otevřít Brána k dětem a Olomouci? Moc jsem to nebral vážně. říkal jsem si, že zas chceš dělat charitu. Však dělej, co uznáš za vhodné. Chci hlavně, abys byla spokojená. Když jsem viděl, jak jsi nadšená, začal jsem zjišťovat, o co jde a jak bych Ti v tom mohl pomoc. Nadšení postupně přešlo i na mě. Hlavně, když jsme začali jezdit do
Brna do Brány k dětem, tak jsem tomu propadl a uvědomil si, že je to fakt úžasný projekt. Do nedávna jsem vnímal podnikání jako byznys a teď v tom vidím smysl a tu přidanou hodnotu.
Podařilo se mi Tě přemluvit, aby jsi se účastnil natáčení webináře o kontaktních tatíncích. Jaké to bylo? Uf, ani jsem netušil do čeho jdu :-) Vlastně jsem ani nevěděl, co vše zahrnuje pojem
kontaktní rodičovství. Důležité pro mě bylo podpořit tatínky, aby se nebáli pečovat o své děti, trávili s nimi více času a dokonce se nestyděli za to, že např. přebalují dítě, nosí ho, krmí a dělají další věci, které naše spolčenost vnímá jako “ženskou práci”. Dá se říct, že s Kubíkem jsem kontaktní tatínek, ale s Matýskem tomu tak nebylo. Matýsek ani nevyžadoval kontakt, na což měli pravděpodobně velký vliv jeho dlouhodobé hospitalizace. Z mé strany ta potřeba asi taky nebyla nebo byla potlačena tvrzeními, která jsem často slýchal jako: nenos ho bude rozmazlené, dítě má spát ve své posteli aj. Naštěstí náš vztah podpořilo, že jsme začali společně chodit na plavání a později nás i žena nechala samotné doma nebo poslala na výlet. S Kubíkem to začalo hned po porodu s bondingem, nošením, do postele k nám může jak potřebuje. Nakonec je mazel i s Matýska, takže si to teď vynahrazujeme. Není pro mě podstatné, jestli jsem nebo nejsem
kontaktní rodič. Podstatné je, že své děti dobře znám, užíváme si společné chvíle, máme spolu hodně zážitků a až vyrostou, tak si mohu říct, že mi neuteklo jejich dětství pod rukama.
Doposud jsi pracoval v převážně mužském kolektivu. Nyní jsi především mezi ženami. Jak tuto změnu vnímáš? Jak se v tom cítíš? Moji spolupracovníci byli vždy muži, ale mezi zákazníky převažovaly ženy. V tomto zásadní změnu nepociťuji. Cítím se v tom dobře a těším se. Myslím, že jsem schopen poradit a prodat veškerý sortiment, který budeme mít na prodejně. Jediné s čím spíše pošlu zákaznice za kolegyněmi, jsou věci ohledně ženské eko hygieny. Nejde jen o předání informací, ale i zkušeností a ty opravdu v této oblasti nemohu mít :-)
Jaké je a dále bude Tvé místo v Bráně k dětem? Na začátku je toho opravdu hodně, co je zapotřebí zařídit. Teď se realizuji s navrhováním a vyráběním zařízení prodejny. Z počátku budu vypomáhat na
prodejně. Nicméně se chci především zaměřit na technické a ekonomické věci. Zabezpečím vše kolem účetnictví, objednávek zboží. Samozřejmě se musím zvládnout postarat o naše děti.
Pár slov na závěr
Žasnu nad tím, kam jsem se za 15 let společné cesty životem posunuli, jaké zkušenosti jsme nasbírali, osobnostně dozráli a neskutečně mě těší, že máme chuť objevovat a učit se nové věci, žít aktivně a naplno. Cítím neskutečnou vděčnost za to vše. Mému muži chci poděkovat za veškerou podporu, pomoc a lásku, se kterou vytváří náš vztah, rodinné zázemí a nyní i náš
společný projekt. Děkuji.
